Kas Paví očko

Původ
Zaměření
Založena do archivu
Ikona postavy

Cíl postavy

Životní moto

Vlastní popis postavy

Ten muž v nejlepších letech by nebyl moc pohledný, ani kdyby neměl nadvakrát přeražený nos a hlubokou jizvu po seku na levé čelisti. Má zvláštní, šedé oči a znepokojující zvyk dívat se upřeně do očí každému, s kým mluví. Hlas má mírně chraptivý, mluví úsečně a často sprostě. Vezmeme-li navíc v potaz jeho až neúměrně široká ramena a velmi vysokou, svalnatou postavu, už pouhý rozhovor o počasí s ním působí dost hrozivě. Naštěstí je to tulák a samotář, který raději než lidi vyhledává společnost svých zvířecích přátel a společníků. O tom, že dlouhé týdny a měsíce tráví v divočině, svědčí jeho notně ošumělý zálesácký oděv i nijak neupravovaná hříva dlouhých hnědých vlasů. Na tváři si udržuje hrubé strniště, vousy nemá rád.

Kas Paví očko


Jako každý jiný lovec má i on dlouhý luk a toulec plný šípů. Luk je ovšem krásná zbraň vyrobená ze vzácného, velmi pevného dřeva; nosí ho pečlivě zabalený v koženém pouzdře, natahuje ho jen když jde na lov nebo čeká střelecký boj. Svůj veliký černý meč nosí obvykle přehozený přes rameno, zvykl si na to tak, že už mu to nepřijde divné ani únavné - je totiž díky tomu kdykoli připraven k boji.

Kas má dva zdatné lovecké psy, Rafa a Hafa. Poslouchají ho na slovo, jsou cvičení pro lov (libovolné kořisti) a stopování.

Historie

Kas se narodil v zapadlých uličkách Oronu, hlavního města Rohanu, pouliční šlapce, která neměla ani na potrat. Ať byla jaká chtěla, máma se o něho i jeho mladšího bratra Raula a sestřičku Fionu jakž takž starala. Děti ovšem vyrůstaly na ulici a na lepší chleba si začaly vydělávat velmi záhy tak, jak bylo v těch místech obvyklé; nejprve žebrotou, později drobnými krádežemi. Kas byl odmala poměrně silný a velký, o své sourozence se staral s neutuchající láskou a starostlivostí. Jenže pak dostala krásná, křehká Fionka zápal plic a v zimě jejich domova nakonec zemřela. Kas z té smrti vinil jejich chudobu a rozhodl se to změnit. Byl už dost velký na to, aby se přidal k jednomu z gangů, který v jejich čtvrti operoval, a přes počáteční ostych a naivitu se mu mezi nimi postupně dařilo upevnit svou pozici. Z krádeží přešel na vloupání a potom na loupežné přepady, když se jeden z jeho soků v gangu na vlastní kůži přesvědčil, jak dobře umí Kas ovládat svůj velký nůž. Od nejlepšího bojovníka gangu se pak začal učit boji s velkým mečem, strašlivé zbrani v pouličním boji, kde většina bojujících neměla než dýky a nože.

Peněz začínal mít dost na to, aby zvedal hlavu a nemístně se vychloubal. Bratr Raul byl tehdy již také v gangu a v Kasovi svým nekritickým obdivem ještě podporoval pocit nezranitelnosti a neomylnosti. Táhlo mu na sedmnáctý rok, když si ho všimla a kolem prstu si ho obtočila kráska Vilma. Následující rok sice jen se štěstím, ale přesto přežil řadu soubojů a přepadů jejích četných ctitelů a Vilmu už jeho štěněcí oddanost přestávala bavit. Protože ho přesvědčila, aby se vydal na cestu nájemného vraha, peněz měl víc než dost. Ale ani Vilmě je nechtěl dát všechny, zkušenost z dětství byla zarytá hluboko, nechtěl být bez peněz.

Vilma tedy přišla s plánem, který jim oběma měl dopomoci k velkému bohatství. Kas měl investovat své peníze do obchodu s luxusním zbožím, pavými pery, Vilma zajistit kontakty a hladký průběh obchodů. Přemlouvala ho dlouho a dovedně, byla to velmi zkušená podvodnice, takže její návrhy zněly stále ještě zamilovanému Kasovi věrohodně. Jakmile ovšem Kas zaplatil vším co měl, Vilma ho okamžitě opustila a ještě potupila před zraky jeho "obchodních společníků". Historka o jeho ponížení se samozřejmě bleskově rozšířila po celém městě; i ti, kdo se ho ještě nedávno báli, ho neoslovili jinak než Paví očko. Jeho hněv a prchlivost situaci jen zhoršovaly. Pohár přetekl, když mu po měsíci marného shánění zakázky a peněz Raul do očí řekl, že bude lepší, když se rozdělí, protože Vilma a Kasovi nepřátelé se očividně postarali o to, aby ve městě nesehnal už nic pořádného a jeho přítomnost škodí i jemu, jeho vlastnímu bratru.

Kas nebyl žádný intrikán, zvolil proto to nejprostší východisko - odešel z města. Šel do divočiny, zahořklý a sám, jen se starou fenkou, kterou v té době potlučenou a zraněnou našel jedné noci na smetišti. Protloukal se těžce a mnohokrát měl namále, než poznal divočinu a naučil se v ní pohybovat. Přežil jen díky své čtyřnohé přítelkyni. Potom potkal zkušeného hraničáře a stopaře Hirana, spřátelili se a on s ním putoval, dokud se jedné bouřlivé noci nepokusili zabít trojici lesních obrů, jež Hiran k smrti nenáviděl. Ten šílený boj přežil pouze Kas; po Hiranovi zdědil jeho velký luk, obávaného Černého strážce, velký obouruční meč zčernalý od krve desítek obrů, kterou prolil, a také nenávist k obrům, kteří mu zabili prvního opravdového přítele.

Potom se dlouhá léta toulal divočinou jen ve společnosti svých nových psů, stopoval obry a s pochmurným uspokojením je zabíjel. Po městě ani společnosti jiných lidí již nijak zvlášť netoužil. Vše se změnilo v době, kdy mu táhlo již skoro na čtyřicítku. V horách se objevila magická brána poloboha Madela, který tudy vyvedl na svět armádu pekelných stvůr, jež měla dobít a vyplenit celý Rohan. Zvony a polnice bily na poplach, do cesty pekelné hordě se stavěla největší armáda, jakou tato země kdy viděla. Ani Kas nemohl nevyslyšet výzvu o pomoc a díky své proslulosti se dostal až k nejvyššímu velení, hned jak dorazil do pohraniční pevnosti.

Kas neměl samozřejmě žádný zájem na tom, aby převzal odpovědnost byť jen za jediného vojáka v poli. Stopoval však a pozoroval hordu skřetů a obrů na jejich cestě dolů z hor a podával o nich přesné zprávy. A když došlo k závěrečnému střetu, i on se ho zúčastnil; jeho Černý strážce se ten den napil potoků obří krve. Byla to slavná a veliká bitva, v níž zemřela řada hrdinů a mnoho hrdinů se zrodilo. Za svůj podíl na porážce pekelné hordy dostal Kas odměnou tolik peněz, kolik v životě neměl. Nesvůj z toho pokladu se rozhodl přerušit své toulky divočinou, užít si trochu pohodlí města a hlavně uložit si své peníze někam do bezpečí.

Profese

Již léta se toulá po lesních stezkách a po pěšinách hraničních hor, které hlídá spolu s ostatními hraničáry. Má mezi nimi ovšem poněkud výsadní postavení, které si postupně vydupal svou nedůvěřivostí, nevrlostí a zejména samozřejmě svou zdatností v boji s nepřáteli království. Nemusí tak podávat pravidelné raporty vrchnosti ani ostatním hraničářům a když se děje něco, co vyžaduje přítomnost vojáků a zvědů, Kasovi dají vědět, ale není povinen se dostavit - nechávají to na jeho uvážení. Baron ze Skalnatých vršků, jehož lénem je nejnebezpečnější část hranice, již zjistil, že Kas se sám objeví, když se na zem žene větší nebezpečí, než on sám dokáže zvládnout, nebo že sám tasí zbraň v boji, který by bez jeho pomoci mohl dopadnout všelijak. Kas se navíc toulá po mnohem větším území než je jeho léno - stejnou službu jako baronovi dělá Kas i dalším oficiálně stanoveným strážcům hranic království.

Povaha

Kas je rasista. Nemá rád obry a netají se tím. Zabíjí je bez důvodu a opravdu na potkání - stačí mu jen málo, aby po nich vystartoval, kdekoliv na ně narazí. Opovrhuje jimi ve všech hlediscích, včetně bojové zdatnosti. Je pravda, že s nimi umí bojovat tak účinně, že jeho nadřazenost je v tomto ohledu do značné míry na místě. V boji s nimi mu totiž velmi pomáhá jeho Černý strážce, o němž ostatně kolují pověsti, že nenávidí obry mnohem víc než samotný Kas a možná že právě on za tímto jeho nesmiřitelným postojem stojí...

Kromě toho, že nemá rád obry, nemá Kas rád ještě magii. Nesnáší černokněžníky a povýšené čaroděje, má husí kůži při představě, že by se měl spolehnout pouze na sílu magie a k tomu všemu získal postupně pocit, že síla magie se přehání, že ve výsledku není zdaleka tak drsná a ničivá. Jeho krédem je, že dobrý meč je nade všechna kouzla a žádných kouzelníků se nebojí. Naopak, poslední dobou jich několik sám dostal a postupně si buduje pověst čarodějobijce. V dosahu jeho meče si prý žádný sesilatel nedovolí pronést jediné divné slovo nebo podezřelé gesto. Kas opovrhuje magickými předměty, které disponují očividnou magickou silou. Nikdy si dobrovolně nevleze na létající koberec, teleportem se nechá přenést jen v okamžicích nouze nejvyšší; nenasadí si třeba ani čelenku, díky níž uvidí ve tmě. Svou antipatii k magii si dá se říct pěstuje a hýčká, snad jako náhražku za to, že on sám nemá absolutně žádné magické schopnosti. Jednu dobu dokonce přímo studoval chování kouzelníků při kouzlení, aby věděl, co může očekávat a jak se tomu vyhnout. Že nemá žádný talent na magii si ovšem nemyslí nikdo, kdo ho viděl v boji vzdorovat nepřátelským kouzlům a čarodějům, pronikat jejich magickou ochranou a zabíjet je.

Protože se se svou první velkou láskou tak spálil, Kas se velmi drží zpátky a holky si raději kupuje, než aby si nějakou zkusil najít. Což by ostatně s jeho vzhledem a přístupem ke všem lidem kolem sebe nebylo nic jednoduchého. Dokonce ani tu placenou lásku nezískává snadno a stojí ho to zpočátku, než ho poznají, víc než leckoho jiného. Přestože na ženy neumí být milý, není na ně ani hrubý či vyloženě násilný, proto má v každém nevěstinci své oblíbenkyně, k nimž se obvykle uchyluje, když danou lokalitu navštíví. Pokud se ale stane, že potká odvážnou a dominantní ženu, která se ho nebude bát a projeví mu náklonnost, může se snadno znovu zamilovat. Když se tak stane, bude to stejně bezhlavé jako poprvé a bude vůči ní stejně bezmocný. Vzhledem k tomu, jak silný ale nyní je, z toho může být pro okolní obyvatele pěkný průšvih, jestliže se ona dáma ukáže být stejnou potvorou, jako Vilma - druhé takové zklamání už si neponese potichu v srdci, vykřičí ho do světa se svým mečem v ruce.

Nebojí se příliš zranění, naučil se uhýbat všem nebezpečným ranám natolik dobře, že je opravdu těžké ho vážně zranit. Navíc se naučil snášet, ignorovat tělesnou bolest, a tím pádem budí dojem veliké statečnosti, vrhne se do jakéhokoliv boje. Ve skutečnosti pramení ovšem jeho odvaha zejména z pocitu převahy nad svými protivníky. Pokud ji necítí, projeví se jeho pravá povaha - je to realista a pragmatik, který nejvíc ze všeho chce přežít, a to v podstatě za jakoukoliv cenu. Přesto ustupuje z boje nerad, vnímá to samozřejmě jako potupu. Nicméně je mu celkem jedno, co si o něm kdo myslí, jde mu o jeho vlastní pocit nedostatečnosti. Přesto z boje uteče, když si bude myslet, že nemá šanci zvítězit. Ovšem každá porážka ho hodně hněte, takže bude co nejdříve usilovat o odvetu, přirozeně za pro něj příznivějších okolností... Přestože by to dokázal a umí to, Kas není vrah, příčí se mu se k někomu přiblížit a podříznout ho. Jestliže je ale jeho protivník natolik silný, že by v rovném (nebo i méně rovném) boji neměl moc šancí, klidně to udělá, jen aby vyhrál nebo se pomstil za případnou předchozí prohru.

Pověst

O jeho činech koluje již několik příběhů a pověstí; a ne všechny jsou o statečném a oddaném strážci hranic. Jeho samotářský a nerudný postoj odrazuje vzbuzuje nedůvěru a jak se zdá, on nestojí o přátele. Stačí mu jeho psi a občasné návštěvy hospod a nevěstinců v menších vesnicích nebo hraničních městečkách. Každý ví, že je to velmi obávaný bojovník, statečný a nemilosrdný. Řada lidí, i z řad hraničářů a výše postavených postav, si myslí, že je to zabiják, kterému se boj líbí, líbí se mu vítězit. Všeobecně se také ví, že má rád peníze, za odměnu je ochoten leccos udělat. Ovšem nepřekračuje v tom zákon; alespoň ne zjevně, jak se šušká. Všeobecně spíše než úctu vzbuzuje strach, zejména při osobním kontaktu. Je jen málo šílenců, kteří by měli odvahu ho veřejně provokovat a těch pár, co to zkusí, dlouho nepřežije.

Taktika v boji

Kas sice má velký a dobrý luk, ale v boji dává jednoznačně přednost svému meči, luk je pro něj pouze loveckou zbraní nebo východiskem z nouze. Spoléhá se na svou rychlost a obratnost, obvykle se bez váhání přiblíží k soupeři, pokud jich je několik, vskočí přímo mezi ně, zázračně se díky Prchavému cíli vyhne soupeřovu útoku a pak ho sám rozdrtí svou zbraní. Pomáhá mu v tom jeho pes, který je naučen obtěžovat jeho soupeře zezadu a odvádět jejich pozornost, aby je mohl Kas vyřídit co nejrychleji.

Přestože na to na první pohled podle své poměrně lehké zbroje a hbitého pohybu po bojišti nevypadá, Kas je v podstatě těžkotonážní bitevník, který ustojí hodně těžké rány a vrací je velmi razantně. Než jim to dojde, obvykle i hodně silní soupeři jsou už vážně zranění nebo dokonce vyřízení. Paradoxně největší práci má s lehkonohými protivníky, kteří ovládají stejně jako on kdejaký špinavý trik a dávají si na ně sami pozor.
Více informací na adrese: http://www.d20.cz/skupina/6/clanky/allmir-kas.html Postavu spravuje: Rytíř
ČAS neregistrovaní : 0.0014350414276123 sec;
Nenalezeny žádné záznamy.
ČAS 0.032109975814819 secREMOTE_IP: 35.171.164.77